Důležité je také myslet na caching. U RESTu máte HTTP cache, kterou můžete nastavit na úrovni endpointů – to je rychlé a jednoduché. U GraphQL je caching složitější, protože každý dotaz je unikátní a máte jediný endpoint. Pokud si nechcete komplikovat život, využijte knihovny jako Apollo Client nebo Relay, ale i tak musíte pochopit, jak zařídit malou kuchyni fungují normalizace a invalidace cache. Bez toho skončíte s tím, že každý dotaz jde na server naplno, a to vás připraví o výkon.
Co se stane, když mluvíte o rozpětí a průběžném upřesňování Zákazník přestane vnímat váš odhad jako závazek a začne ho vnímat jako plán. To je zásadní rozdíl. Když řeknete „deset až čtrnáct dní", máte prostor pro případné zpoždění, aniž byste museli vysvětlovat, proč to nestíháte. A pokud to stihnete za deset dní, jste hrdina. Pokud za čtrnáct, jste v limitu. Pokud ale řeknete „deset dní" a dodáte za dvanáct, dostanete se do role toho, kdo slibuje a neplní. If you have any queries relating to where and how to use Rekonstrukce bytu, you can call us at our own web-site. Druhým krokem je průběžné informování. Nečekejte na konec, ale po třech nebo čtyřech dnech napište krátkou zprávu: „Jdu podle plánu, zatím to vypadá na jedenáct dní, do konce týdne potvrdím." Tím dokazujete, že situaci sledujete a že vám na něm záleží.
Nejčastější skrytou položkou je samotná příprava prostředí. Než začnete psát, musíte si zkontrolovat, jestli máte aktuální větev, jestli se vám staví projekt, jestli běží potřebné služby a jestli máte přístup ke všem datům. Tohle může zabrat deset minut, ale klidně i hodinu, pokud se vyskytne problém. Zkušení vývojáři si na začátek úkolu vyhradí čas na „rozkoukání" – projdou si související kód, pochopí souvislosti a teprve pak začnou měnit. Pokud tento čas nezahrnete do odhadu, už na startu nabíráte zpoždění.
Když stojíte před návrhem API, první otázka obvykle zní: REST, nebo GraphQL? Většina týmů sáhne po RESTu, protože ho zná, nebo po GraphQL, protože je moderní. Obě cesty ale vedou k problémům, pokud nerozumíte tomu, co přesně vaše aplikace potřebuje. Rozdíl není v tom, co je „lepší", ale v tom, co vám ušetří práci a co vám ji naopak přidá.
Když odhadujete čas na vývojový úkol, obvykle si představíte čistý kód. Sednete, napíšete funkci, otestujete ji a máte hotovo. Jenže realita vypadá jinak. Mezi první řádek kódu a nasazení se vkrade řada činností, které v odhadu často chybí – a právě ony způsobují, že termíny se posouvají a tým nestíhá.
Častou chybou je také to, že lidé zapomínají na komunikaci. Pokud úkol vyžaduje konzultaci s kolegou, schůzku nebo jen čekání na odpověď, musíte to započítat. I krátká zpráva na chatu může znamenat půlhodinové přerušení, po kterém se potřebujete znovu zorientovat. Zkuste si do odhadu přidat položku „součinnost" a počítejte s tím, že se objeví něco, co teď nevidíte. Mnoho týmů používá pravidlo, že každý úkol má mít alespoň jak zařídit malou kuchyni rezervu na neznámé – pokud je úkol dobře popsaný, stačí deset procent, pokud je byt v panelákuágní, klidně třicet.
Behem prace si neustale kontrolujte, jestli se skutecne pohybujete v ramci planu. Pouzijte jednoduchy board s ukolem jako „analyza" a „implementace" a kazdy den si zapisujte, kolik casu jste venovali ktere fazi. Pokud zjistite, ze analyza zabira vice nez polovinu casu sprintu, je to signál, ze budete muset bud omezit rozsah, nebo prehodnotit odhad. Caste chyba je, ze tym pokracuje v analyze i ve chvili, kdy uz ma zacit implementovat, protoze „jestě nejsou všechny detaily jasne".
Co si pohlídat, aby vám DevOps nezpůsobil víc práce Největší riziko představuje snaha všechno automatizovat najednou. Začněte s tím, co se opakuje a co je snadno testovatelné. Pokud nemáte automatizované testy, automatizace nasazení je zbytečná – budete jen rychleji nasazovat chyby. Další pastí je oddělené vlastnictví prostředí. DevOps funguje jen tehdy, když vývojáři mají přístup k produkci a provozní tým vidí do vývoje. Zrušte si úzké šablony a nastavte společné metriky, jako je frekvence nasazení, doba obnovy po výpadku nebo počet selhání.
Prakticky začněte třeba tím, že zavedete automatické buildu při každém commitu. Jakmile to běží alespoň měsíc, přidejte automatické nasazení do stagingu a pak už jen drobné kroky – jako je automatické vrácení změn při selhání testů. Častou chybou je ale zapomenout na bezpečnost: přístupová práva k produkci by měla být minimální a všechny změny by měly být zaznamenané. Nebojte se začít bezpečnostními skeny už v CI – je to levnější než řešit únik dat později.
Než se rozhodnete, udělejte si malý prototyp – vezměte dvě konkrétní obrazovky aplikace a zkuste je implementovat s RESTem i GraphQL. Změřte dobu odezvy, velikost přenesených dat a hlavně čas, který strávíte na vývoji. Většinou zjistíte, že jedno z řešení je výrazně pohodlnější. A pokud začínáte s GraphQL, začněte na menším projektu, kde si osaháte jeho principy – jinak skončíte s technologickou demonstraci, která vám přinese jen problémy.
